Jdi na obsah Jdi na menu
 


Making of the Reise,Reise(překlad)

10. 5. 2008

Making of the Reise,Reise

 

 

Studio El Cortijo, Malaga, Španělsko
 
Nahrávání
 
 
 
Oliver: Rozhodli jsme se pro Španělsko, protože jsme nechtěli nahrávat v Berlíně. Jsme tam
              příliš stísněni našimi každodenními starostmi. A vyvstala otázka, kam bychom měli
              odjet.
 Obrazek
Paul: Zatím každou desku jsme nahrávali daleko od domova a měli jsme s tím dobré
          zkušenosti. Protože je v tomhle ročním období doma docela zima, rozhodli jsme se
          pro nějakou teplejší zemi. Stejně tak jako tak musíme odjet pryč, abychom se mohli
          líp soustředit. Takže proč nejet zrovna do země, kde je teplo?
 

 

 Jacob: To ještě nebylo úplně dobrý…

 
Flake: Tohle kmitání se mi moc líbí.
 
Flake: Tohle nahrávání bylo v porovnání s nahráváním ostatních alb trochu uvolněnější, což
            mělo různé důvody.  
 
Schneider: Vycházeli jsme spolu navzájem líp, protože se už tolik nerozčilujeme kvůli
                   muzice a dalším věcem v písních. Všechno bylo klidnější a heslem natáčení
                   pro mě bylo: „Je to přece jenom muzika.“
 
- Vypadá to jako u MTV.
- Myslíš? Ty barvy…
- Tam je přece vzadu taky nápis: „Doma u Puff Daddy.“
 
Schneider: Ty jsi tam ty párky zase postavil zpátky!?
Richard: Já je ještě nesundal. Takže jsem je nemohl postavit zpátky.
Schneider: Byl jsem dole poslouchat muziku, a to už tam byly nějakých pět minut.
Richard: Vyhoď je a udělej jiný.
Flake: Ne, vždyť vypadají dobře!
Schneider: Ty máš teda blbej vkus na čepice!
Flake: Bych neřekl, že to u vás vzbudí takovou pozornost.
Schneider: Ty to děláš schválně! Chceš budit pozornost! Myslíš si, že v čepici se tetkám líbíš.
 
- Teď jsou spálený…
- Bezvadný!
- To jsou ty nejneuvěřitelnější párky z polívky!
- Sešoupni jeden dolů.
- Vypadá to hnusně…
- Vypadá to jako „Mein Teil“!
- K tématu „Mein Teil“…
 
Schneider: Tak hezky servírované, posolené, to si dám! Filmovat u jídla je hnusný! Už toho
                   nech!
 
Jacob: Největší rozdíl v případě tohoto alba je v muzice. Dostává se do jiných rovin. A je
            hodně vzrušující.
 

 

 

Richard: Schneider, náš bubeník, hraje tentokrát z principu jinak. Přišel na nový způsob Obrazek

               bubnování, to za prvé. Za druhý, jak už jsem říkal, hodně věcí předtím nebylo
               hotových, takže se nejdřív musely vyzkoušet.
 
Jacob: Není tu už ta obrovská agresivita jako předtím, až na jednu nebo dvě písně. Je to
            trochu melancholičtější, trochu uvolněnější, ale ještě pořád dost energické. Trochu
            lidštější. Ale všechny tyhle změny se pohybují v rámci stylu Rammstein. Každopádně
            to je plnohodnotná deska Rammstein.
 
Flake: Takový sbor jako u Enji!
 Obrazek
Paul: Mým snem by bylo, aby deska Rammstein zněla tak jako soundtrack k filmu, který se
          odehrává v budoucnosti. Tudíž moderně. Aby vzduchem svištěly naprosto šílené zvuky,
          jaké nikdy nikdo předtím neslyšel. Aby lidi s otevřenou pusou žasli: „Páni, co to je!?
          Jak tohle udělali!?“ To si představuju. V konečném výsledku z toho pak vyjde úplně
         normální deska.
 
Flake: Nepřemýšlím o tom, jak by deska měla znít. Skladby by měly znít podle toho, jaké
            jsou názvy. Nenapadá mě žádný konkrétní zvuk.
 
Paul: Ne zvuk, ale jaká by měla být deska…
 
Flake: Ta nemá být nějaká. Je taková, jaká je. A já nemám žádnou vysněnou představu.
 
Oliver: Líbilo by se mi, kdyby tahle deska nezněla tak nadupaně, tak nafoukaně nebo
             přeplácaně, ale aby píseň víc sedla. 
 
Till: Odhaduju, že tahle deska bude jasně popovější než ta poslední. Vždyť už „Mutter“ byla
        docela popová. Ale to je jedno, pokud jsou dobré písně. Samozřejmě by bylo skvělý,
        kdyby skladby byly navíc tak trochu drsný a nezávislý. Svým způsobem teď zkoušíme
        dělat trochu víc umění. Nasbírali jsme hodně zkušeností. Ten vztek, to kouzlo
        začátečníků, které bylo u první desky, kdy to všechno ještě nebylo pořádně „vylíhnutý“,
        to je pryč. Teď to děláme správně a pořádně a s naprosto dobrou aranží. Všechno musí
        být úplně dokonalý. 
 
Flake: Podle mě se toho po stránce techniky moc nezměnilo. Pár věcí se zjednodušilo,
            protože pásky se už nemusí přetáčet dopředu a zase zpátky. Ale na věci samotné to
            nemění nic.
 
Paul: Nová technologie prakticky umožňuje člověku nahrávat všechno, co chce. Není už
          vázaný na velká studia, ale může si prostě říct: „Tady chci teď nahrávat,“ a dosáhne
          stejné kvality, jaké by dřív bylo dosaženo jenom v obrovském studiu.
 
Schneider: Při natáčení jsme se pokaždé nechávali inspirovat technologií. Dají se používat
                  sbory z počítače nebo bicí z počítače. Každý nástroj je jako nějaká hudební
                  konzerva a člověk toho pak taky využije. U téhle desky jsme z toho byli už
                  trochu unavení a už jsme si to nechtěli zopakovat. Takže jsme se rozhodli, že
                  muziku už tímhle způsobem nebudeme vylepšovat a nahrajeme sbory a bicí živě.
                  A taky ostatní nástroje, které jsou součástí nástrojového obsazení kapely. A ono to
                  vedlo k překvapujícímu výsledku. Je to úžasný, jak moc příjemně lidskému uchu
                  zní živě zahraný nástroj.
 
 
 
Studio Saal 1, Berlín, Německo
 
Nahrávání orchestru
 
 
Flake: U Jacoba je dobrý to, že objevuje naše silné stránky a umí je rozšířit. Dokáže rozvíjet
            naše nápady a vyzdvihuje jejich podstatu na místa, u nichž už nepřemýšlíme, jestli to
            je nebo není dobré. Prostě má nadhled.
 
Richard: Myslím, že je jediným z celé party, kdo hudbu dokáže procítit skutečně hluboko.
               Slyší věci, které já už prostě neslyším. Je v podstatě jakýmsi dalekohledem pro uši.
 
Till: Myslím, že dost dobře cítí to, jak píseň aranžovat a sestavit. Ten, kdo stojí vně kapely,
        by to jistě nezvládl; kdyby to bylo např. jinak nazpívané nebo tak něco. Jenže on to
        sestavuje přesně do toho správného obrazu. Je vlastně tím, kdo ten obraz dává
        dohromady. Jasně, nemá tušení, o čem to je, nerozumí německy, a proto vychází ze
        zvuku řeči. A umí to sestavit dost dobře.
 
Jacob: Teď, když máme díky novému harddiskovému systému neomezený počet stop,
            nechávám Tilla většinu skladeb nazpívat více způsoby. V 9 z 10 případů přezpíváme
            celou skladbu. 
 
Till: Zpravidla nahráváš zpěv ve studiu. Ale tentokrát jsem to udělal tak, že jsem to nazpíval
        v místnosti, kde jsem spal.
 
Paul: A proč?
 
Till: Protože lepší prostředí hodně znamená. Můžeš se koukat z okna. Dole ve studiu je to tak
        trochu sterilní. Hlavně, když on sedí hned vedle. Jednu z písní jsem chtěl vyškrtnout.
        Věděl jsem, že to bude složitější. Myslím, že jsem to nazpíval 82x.
 
Jacob: Pár písniček jsme skutečně předělávali často.
 
Till: Snaží se, aby do sebe stopy zapadaly. Vezme se z toho 30 vteřin, pak se to zdvojnásobí a
        tak po stočyřicáté už toho máš dost.
 
Jacob: V jedné skladbě, pro kterou jsme nahráli víc jak 90 stop, chtěl mít Till mezi
            jednotlivými kytarovými party speciální sloku. Ta sloka pak změnila celou píseň,
            celou její atmosféru. Takže jsme se museli vrátit zpátky a všechno natočit ještě jednou
            a jinak.
 
Till: Někdy bych ho zaškrtil!
 
Paul: A proč to neuděláš?
 
Till: To bych nejdřív musel sejít dolů. A když jsem tam sešel, tak tam seděl a tak se na
        člověka podíval… Na něj by člověk nemohl být hajzl.
 
Jacob: Till má tvrdou práci rád. Hluboko uvnitř je spotrovec. Tehdy se projevuje jeho
            osobnost plavce.
 
 
 
Studios 301, Stockholm, Švédsko
 
Nahrávání bicích
 
 
Schneider: Vlastně jsme nahrávali desky a míchali muziku ve Stockholmu často. Nahrávali
                   jsme tady první desku, zkoušeli jsme ji tu míchat. Míchala se tady třetí deska a
                   byla tak dobrá, že jsme se opět rozhodli pro toho samého zvukaře, pro Stefana
                   Glaumanna. Problém je, že pracuje jenom tady, protože tady má své studio. Je
                   tu speciální technika, s kterou pracuje. Proto tohodle chlápka nemůžete prostě
                   odvést jinam, ale musíte přijet za ním.
 
- Nemyslíš, že tady máme nějak moc mikrofonů?
- Jo, ale asi jich tolik potřebujeme.
- Tři na rytmičák a jeden na přechody. Bude to dobrý?
- Možná to trochu přeháníme, ale už jsme se takhle rozhodli. Možná by byl jeden mikrofon
   opravdu lepší, ale my jich chceme mít 25.
- 26!
- Schneider, my tě milujeme! To bylo nádherný!
 
Paul: Nezmáčkneme zase poplašnej zvonek?
 
Schneider: Budeš ještě něco dělat, nebo si jdeš lehnout?… Tak ahoj. 
 
 
 
Toytown Studios, Stockholm, Švédsko
 
Míchání
 
Oliver: Tady to je! Ten čtvrtej.
Jacob: Mně to zní jako chyba.
Oliver: To je muzika.
Jacob: OK, tak to použiju.
Oliver: Podle tebe to nefunguje?
Jacob: Ne, ne. Finguje všechno.
 
Jacob: Mým favoritem pro název je „Amour“. Ten se mi hodně líbil. Žádný jiný návrh jsem
            neslyšel. I když v jedné demoverzi byla píseň „Sonntag bei Omi“. To by taky mohl být
            dobrý název desky.
 
Schneider: Tahle nová deska by se měla jmenovat…
 
Paul: … podle tvého názoru…
 
Schneider: … podle mého názoru… „Rot“.
 
Flake: Chtěl bych ji nazvat „Nein“. Protože je to hezký název.
 
Paul: Líbí se mi „Amerika“… Líbí se mi „Amour“…
 
Richard: Netuším.
 
Oliver: Těšilo by mě, kdyby se tahle deska jmenovala „Reise, Reise“.
 
Michael Kaden: OK, tak ho berem!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář